Vláďa Schovánek mě oslovil s dotazem, zda existuje 5. díl rozhovoru na webu MUSICGATE, který nenašel. Přiznám se, že po 5 letech od zveřejnění dílů 1. - 4. (zveřejněno v roce 2018) si nepamatuji, proč již poslední 5. díl nezveřejnili. Na popud Vládi ho tedy až nyní (srpen 2023) připojuji, k již zveřejněným dílům.

Odkaz na 1. díl na MUSICGATE naleznete ZDE , odkaz na 2. díl ZDE , odkaz na 3. díl ZDE a odkaz na 4. díl ZDE

Seriál o historie čs. elektrofonické kytary JOLANA – 1. díl

Redakce: Kdy jste se začal zabývat historií čs. kytar Jolana?
Žák: Bylo to někdy po roce 2000. Jako aktivní hráč v bigbítové kapele bylo mou snahou získat 1. čs. elfo. kytaru RESONET Grazioso. Tak jsem se začal zajímat o celou historii. Díky tomu jsem zjistil, čeho naši krajané dosáhli na tomto poli a dospěl jsem názoru, že vlastně máme v panu Josefu Růžičkovi svého českého Leo Fendera. Na jeho nástroj RESONET Grazioso nakonec hrál i mladý George Harrison, Jimmy Page, Eric Clapton, Petr Janda, Pete Kaplan a další. Nakonec jsem se rozhodl všechna svá zjištění shromáždit v jeden celek a vytvořit webové stránky a tak se o má zjištění podělit nejen s hudební veřejností.

Redakce: Asi bychom nyní měli začít hezky popořadě.
Žák: Ano. Všechno vlastně vzniklo příchodem pana Josefa Růžičky do firmy Resonet, který se po komunistickém puči v únoru 1948 sloučil s Lidovým družstvem dřevozpracující, později Dřevokov. Již v Resonetu spolupracovali pánové Jan Hořejš, Vladimír Vlček a Josef Růžička. To však bylo ještě na výrobě elektrofonických varhan RESONET.

Redakce: Takže kytary se začaly vyvíjet až později?
Žák: Vzhledem k tomu, že pan Růžička byl kytarista, vzešla od něj myšlenka udělat masivní elektrofonickou kytaru. V té době zhruba od roku 1950 se již sériově vyráběly snímače pod názvem RESONET Universal. Za těmito snímači stojí pan Hořejš, který dokázal původní snímače, které se dávaly do varhan, zmenšit a dát jim silnější výkon. Tyto snímače se však montovaly do ozvučnicového otvoru, nebo těsně pod krk akustických kytar, takže se vlastně ještě nejednalo o elektrické kytary, jaké známe dnes. Je třeba ještě zmínit, že takovým „mezičlánkem“ mezi varhany a masivní elfo. kytarou byla havajská kytara RESONET Accord, která šla do prodeje na Vánoce v roce 1954.

Redakce: Kdy tedy zmiňovaná masivní elfo. kytara vznikala.
Žák: Kytara vznikala v myslích pánů Hořejše, Vlčka a Růžičky někdy kolem roku 1953. Protože nikdo z nich neměl pořádnou představu, jak taková el. kytara vypadá, dokázali si nechat přivézt v roce 1954 z USA originál FENDERA, model Stratocaster, který v tomto roce poprvé spatřil světlo světa. Také sériové číslo 192 této dovezené kytary hovoří za vše. Je však nutné zdůraznit, že zde nedošlo ke strohému kopírování kytary, jako to dnes běžně dělají „čínští odborníci“, ale Stratocaster sloužil jako předloha a návod, jak udělat původní českou „elektriku“. Veškerý hardware, dřevo a tvar kytary je původní. O tom si budeme však povídat až příště.

Seriál o historie čs. elektrofonické kytary JOLANA – 2. díl

Redakce: V prvním díle jste říkal, že nám nyní povíte, jak to bylo s tou naší první el. kytarou.
Žák: Jak jsem již zmiňoval, dle předlohy Stratocastera, byl v roce 1955 vyroben pány Vladimírem Vlčkem, Janem Hořejšem a Josefem Růžičkou RESONET Grazioso. Zmínění pánové kytaru „počeštili“ výjimečným a originálním řešením snímačů, přepínačů a hlavně tremola. Každý z pánů se podíleli na různých částech kytary. Například „téměř geniální“ konstruktér pan Vlček (jak to o něm sám tvrdil kolega Růžička) byl autorem tremola, které předběhlo svou dobu. Jednalo se o tzv. dvouzvratné tremolo, které teprve za dvacet let (!) "objevili" v Americe a které pod jménem "FLOYD ROSE" dnes zná a kopíruje celý svět. Kolik dalších skvělých českých vynálezů si patentoval někdo jiný, díky neschopnosti tehdejšího režimu…!

Redakce: Říká se o této kytaře Grazioso, že se stala legendou.
Žák: Máte pravdu. Tato kytara není výjimečná pouze tím, že byla první, ale díky světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu (zde získala spolu s el. „havajkou“ Arioso a el. kontrabasem Arco zlatou medaili) se začala vyvážet firmou Selmer do Anglie. Zde ji objevuje mladý George Harrison, který ji koupil za necelých 60 liber. V té době ještě nikdo netuší, že čs. kytara bude tak slavná zásluhou člena budoucích slavných The Beatles. To, že ji G. Harrison skutečně vlastnil a hrál na ni, je doloženo mnoha dobovými fotografiemi. Jedna z nejslavnějších nahrávek na tuto kytaru je skladba Cry For a Shadow na LP The Beatles Featuring Tony Sheridan z Hamburku roku 1961. Existuje také jedna fotografie, kde na Resonet Grazioso hraje i Eric Clapton. A to není vše. Objevily se fotografie i s Jimmy Pagem z Led Zeppelin a naším Graziosem! Z dalších známých kytaristů prokazatelně tuto kytaru používali v The Fabulous Flee (sólový kytarista Rekkers), Gerry Marsden, Albert Lee a další.

Redakce: Můžete mě také říci, kdo z českých hudebníků na ní hrál?
Žák: Z českých slavných muzikantů na ní hrál Petr Janda z Olympiku, Petr „Pete“ Kaplan z Mefista, Pavel Sedláček a mnoho dalších. Závěrem tohoto dílu je nutné zmínit jednu neuvěřitelnou náhodu. Kdyby Grazioso sestrojili o pět let později, řekli bychom si zřejmě: "No jo, do socialistického Československa pronikl rock´n´roll a tak šikulové z Dřevokovu reagují na poptávku trhu a vrhají na něj tolik potřebné el. kytary". Opak je však pravdou. Naše kytara Grazioso se narodilo v době, ve které se nám o hudebních stylech "prohnilé kapitalistické společnosti" mohlo jen zdát. Tímto počinem tak měla na přelomu padesátých a šedesátých let naše vznikající rock´n´rollová a bigbeatová hudební scéna na co hrát. Podívejme se na dobové fotografie, nebo dnes již kultovní seriál ČT Bigbít a uvidíme zde všechny kapely s Graziosem a pak Jolanami. O nich však zase až příště.

Seriál o historie čs. elektrofonické kytary JOLANA – 3. díl

Redakce: Jak zlatá medaile na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu ovlivnila její další osud?
Žák: I když ekonom Dřevokovu pan Salivar mě osobně v jednom rozhovoru říkal, že se kytara do zahraničí začala vyvážet již před výstavou, tak po jejím ocenění o ní byl ve světe velký zájem. Když se pan Růžička vrátil z výstavy z Bruselu, kde byl jako konstruktér Dřevokovu a zároveň aktivní muzikant propagovat nástroje, začal tušit jaké možnosti se zde otevírají. Když však zkonfrontoval potřeby „západu" s komunistickým přístupem k výrobě, tak se rozhodl to v Dřevokovu nějak změnit a zrealizovat své nové zahraniční poznatky. Bohužel vedení Dřevokovu nepřijalo jeho návrhy na reorganizaci výroby, tak z Dřevokovu v roce 1959 odchází. Jeho odchod však byl o to snazší, neboť v té době již měl nabídku z ředitelství národního podniku (n.p.) Československé hudební nástroje (ČSHN), aby v Hradci králové vedle výroby pian zn. Petrof vybudoval vývoj a následně zavedl do výroby nové modely elektrofonických kytar.

Redakce: Jaký byl následující osud výroby kytar v Dřevokuvu po odchodu pana Růžičky?
Žák: Další roky se nesly ve znamení velkého vývozu kytar do zahraničí, kam odcházelo asi 95 % produkce. Vzniklo dokonce upravené Grazioso (sběrateli označované jak „dvojka“), které mělo jiné tremolo, opět dílo pana Vlčka, vstup pro jack z lubu a jinou mechaniku na hlavě. Také krk doznal určitých změn. Krk již nebyl z jednoho kusu jasanového dřeva, ale začal se na něj lepit hmatník z palisandru. Bohužel, v „nejlepším se přestalo“. Proces dán vládním nařízením o vyčleňování výroby z družstev a snaha komunistického státu získat „pod kontrolu" hlavně výrobu, která by mohla státu přinést stále citelněji chybějící devizové příjmy, znamenal konec výroby na jaře roku 1962.

Redakce: Tím se tedy úplně přestaly tato Graziosa vyrábět?
Žák: Naštěstí ne. Výroba se přestěhovala do již existujícího podniku Varhany n.p. v Krnově. Tím se výroba varhan rozšířila o výrobu el. kytar. Do Krnova přešli i někteří pracovníci, a tak k nelibosti všech zde v Dřevokovu výroba kytar skončila. V Krnově dál pokračovala výroba dalších modelů Grazios, ale i nových celomasivních el. kytar. Už v tom samém roce 1959, kdy odešel pan Růžička z Blatné, tak v ČSHN vyrobil své nové modely kytar Star I, II a III (celomasivní kytary), havajskou kytaru Chord a nízkolubovou kytaru Jolana, všechny pod novou značkou NEOTON. Kytary Star I, II a III se také vyvážely do Anglie pod již známým názvem FUTURAMA, pod kterým se již vyvážel RESONET Grazioso. Nutno podotknout, že název Jolana byl inspirován jménem dcery pana Růžičky a byl uváděn ještě jako model pod značkou NEOTON, pod kterým se začala psát novodobá historie výroby el. kytar v Hradci Králové. O tom si povíme v dalším díle.

Seriál o historie čs. elektrofonické kytary JOLANA – 4. díl

Redakce: V minulém díle jsme skončili odchodem pana Růžičky do ČSHN Hradec Králové.
Žák: V rámci závodu Piana Hradec Králové (výroba pian zn. Petrof) vznikl provoz Elektrofonika. Ten se začal budovat po příchodu pana Růžičky v lednu 1959, který dostal nabídku přímo z Generálního ředitelství ČSHN. Nabídku přijal okamžitě, neboť v té době mu družstvo Dřevokov v Blatné nevyhovělo v jeho představách o dalším směřováním vývoje a výroby elektrofonických nástrojů, hlavně kytar. Nejprve začínal v jedné místnosti s rýsovacím prknem přímo v dílně znárodněné firmy Petrof. Zhruba po roce se projevila potřeba většího prostoru, a tak se využilo opuštěného mlýna. Tento mlýn v letech cca 1925 - 1930 postavil Vladimír Petrof, spolumajitel firmy Petrof v Hradci Králové, pro zemědělce na mletí obilí. Budova mlýna byla i s ostatním majetkem Petrofů znárodněna v roce 1948. Tento provoz Elektrofonika se dále členil na jednotlivá oddělení. Zde se začali pod vedení pana Růžičky vyvíjet a vyrábět elektrofonické kytary JOLANA (nejprve NEOTON) a varhany COMBO.

Redakce: Zmiňoval jste také výrobu kytar v závodě Varhany Krnov.
Žák: Do Varhany Krnov byla, jak jsem již zmiňoval, převedena výroba Graziosa z Dřevokovu Blatná. Výroba se dále rozšířila o nově vznikající modely vyvinuté panem Růžičkou v Hradci. Jednalo se převážně o celomasivní kytary. Časem byla totiž výroba veškerých pololubových el. kytary přesunuta do závodu Harmonika Hořovice, kde se tak rozšířil výrobní sortiment. V Hradci byl hlavně vývoj a výroba omezeného množství el. kytar. Kytary určené pro sériovou výrobu ve větším množství, byly převedeny do závodů v Krnově a Hořovicích.

Redakce: Takže tyto závody „čekali“ na pokyn ředitelství, co budou vyrábět, jaké nové modely?
Žák: Dá se to tak zjednodušeně říci. V Krnově se ještě „dojížděla“ převedená výroba Grazios pod novým názvem, Neoton a pak začátkem 60. let byla výroba Grazios ukončena modelem JOLANA Grazioso. Dál se již vyráběli pouze modely vyvinuté v Hradci, jako již citované modely kytar Star I, II a III (celomasivní kytary) a nízkolubová kytara Jolana, všechny pod novou značkou NEOTON. Za pozornost také stojí první vyrobená baskytara NEOTON Bass. Značka Neoton byla následně nahrazena názvem JOLANA po dceři pana Růžičky. Je zajímavé, že tento „přechod“ se projevil na jedné z nových kytar s názvem Marina. Tato kytara. Vznikla ještě pod značkou Neoton, ale dál do výroby již šla pod značkou Jolana, což je zdokumentované i na dobové fotografii. Jolana Marina byl vlastně první model, který do své výroby zařadil závod Harmonika Hořovice.

Redakce: Dnes si budeme blíže povídat o prvních modelech kytar z Hradce Králové.
Žák: Ano, takže úplně první modely byly, ještě pod značkou NEOTON Star I, II, III, dále baskytara s úsměvným názvem Bass a první pololubové kytary Jolana, Marina a Diskant. Vzhledem k tomu, že se v Hořovicím výroba kytar teprve chystala, tak se tyto tři pololubové kytary vyráběly v závodě Cremona Luby a zde se pouze osazovala komplet elektrofonika, neboli dnešními slovy „hardware“. Zajímavostí je, že kytaru NEOTON Jolana proslavila scéna tří kytaristů v čele s Josefem Lauferem hrající ústřední písničku „Milenci v texaskách“ ve filmu Starci na chmelu.

Redakce: Jaká tedy byla úplně první pololubová kytara zhotovená v Hradci?
Žák: Tak tou se stal model TORNÁDO, které se posléze stalo kultovním nástrojem, vyrábějícím se dlouhých 5 let souběžně s nově vyvinutými modely. Uvedení na trh v roce 1963 se stalo skutečně převratnou událostí. Jednalo se o naprosto novou koncepci korpusu, snímačů, kovové ladící mechaniky, zároveň bohužel nepříliš spolehlivé a komplikované el. zapojení a nová konstrukce vibrata po vzoru Bigsby. Zajímavostí bylo, že jeho hřídel byla uložena v ložisku. Tornáda byly celkem tři typy, které se lišily použitými snímači, tvarem přepínačů a použitým materiálem na hmatníku. Tomu také odpovídala cena. Například v r. 1965 byla cena kytary byla 2.200,- Kčs. Kytara vyšla z vývojových pracovišť v Hradci Králové, kde se vyrábělo malosériově. Pro velký úspěch však byla téměř ihned výroba přestěhovaná do závodu Harmonika v Hořovicích. V Hradci zůstala výroba pouze „exportní" verze v bílém a přírodním provedení. Jinak barva byla červená.

Redakce: Vznikaly ve vývoji v Čs. hudebních nástrojích v Hradci nějaké raritní modely?
Žák: Správná otázka. Díky úspěchu vyvážených kytar do zahraničí, měl pan Růžička přístup k různým konkurenčním technologiím. Jak vyprávěl pan Fišar, nejbližší spolupracovník: „To přijel jednou z Německa, výstavy ve Frankfurtu a ukazoval mi kytaru s reproduktorem, která měla v sobě zabudovaný reproduktor, jako takové vejce. Na základě této inspirace sestrojil kytaru Big-beat, ale zvolil svou variantu, svého originálního tvaru, a hlavně variantu odnímatelného reproduktoru s 2 W zesilovačem a vestaveným rádiem na čtyři ploché baterie“. Způsobila velký poprask. Muzikanti mohli hrát bez ohledu na to, zda se v okolí nachází zdroj elektřiny, nebo přímo venku pod širým nebem, a to ještě k tomu mohli „jamovat“ k doprovodu písničky vycházející z rádia. Kytara Big-beat se vyráběla v Krnově, ale již necelé dva roky poté v Hořovicích začala výroba rovněž kuriózního bateriového komba. Do kufříku od přenosného psacího stroje (!) byla umístěna „střeva" z Big-beatu, přidaný větší středotónový reproduktor a celé to pojmenovali T6-Jolana.

Redakce: Minule jsme si povídali o prvních modelech kytar z Hradce Králové. Jak to tedy bylo dál?
Žák: Úvodem bych chtěl zdůraznit, že ve svém dalším povídání se nebudu zmiňovat úplně o všech dále vyrobených kytarách, neboť následuje období bylo velmi plodné a vzniklo mnoho krásných a zajímavých modelů. Za zmínku také stojí také to, že souběžně s výrobou kytar vznikaly i další modely baskytar. V prvé řadě nesmíme zapomenout na pololubovou basu Basora, což byla basová verze kytary Marina, což je patrné hlavně z ovládacího kovového panelu. Následovalo opět masivní Basso IV, které úspěšně navazovalo na NEOTON Basso, tentokrát již pod značkou JOLANA a s označením IV, symbolizující počet strun. Tato baskytara se stala na dlouho nejúspěšnější baskytarou 60. let, na kterou hráli snad všichni muzikanti, vč. Pavla Chrastiny z Olympicu. Dalším modelem byla šestistrunná basa Pedro. Zvláštností této baskytary bylo to, že stejně jako model kytary Marina byla zhotovena jak pod značkou NEOTON, tak i JOLANA, že se vyráběla s oboustrannou i jednostrannou mechanikou a ladila se jako šestistrunná kytara. Nevýhodou však byl stejně široký (úzký) krk, jaký měly čtyřstrunné baskytary Basso. V konečném výsledku si pak stejně mnoho muzikantů upravilo Pedro na čtyřstrunnou baskytaru. Nyní bych se ale dále soustředil jen na skutečně zajímavé a vzácné modely, které se navždy zapsaly do historie výroby čs. el. kytar.

Redakce: Co tedy následovalo dál a jak se panu Růžičkovi dařilo prosazovat své záměry?
Žák: Na Vaši otázku lze jednoznačně odpovědět. Myslím, že extravagantní kytary Big-beat, zmiňovaná v minulém díle a která se dostala do sériové výroby v Krnově, demonstruje to, jakou pan Růžička měl výbornou pozici, čehož v dalších letech maximálně využívá. Po sérii pololubových kytar (Jolana, Marina, Diskant) vznikají další modely Star IV a V, které se liší svým dokonalejším tremolem, dalšími novými hardwarovými prvky a hlavně větším tělem. Jsou to ale také poslední modely, které se vyvážejí do kapitalistického světa, především do Anglie. V dalších letech putovalo mnoho modelů Jolan za naše hranice, ale již jen do tzv. východního bloku. Dokonce až na Kubu, ale hlavně do Sovětského svazu. Dodnes mě kontaktují sběratelé z dnešního Ruska ve snaze získat nějaké informace o svých Jolanách ve sbírce. Po minule zmiňovaném, prvním nízkolubovém Tornádu téměř ihned následují kytary Uragán a Hurikán, které jsou svým hardwarovým osazením totožné s Tornádem. Jedná se však o kytary s tělem z plného kusu dřeva označované jako „masivní, placka, prkno, nebo solid body“. Basová verze se pak jmenovala Typhon, později Tajfun. Tím bylo ukončeno období s výrobou tzv. „větrných“ modelů. Dlužno podotknout, že převážná většina kytar baskytar se vyrábí v červené (šípkové) barvě. Výjimečně to není snaha zalíbit se Sovětskému svazu.

Redakce: O jakých modelech si dnes budeme povídat, co jste si pro dnešní rozhovor připravil?
Žák: Dnešní povídání bude zřejmě jen o jednom modelu, který si tuto pozornost zasluhuje. Jedná se o model Alexandra, která vzniká v provedení s jedním, dvěma a třemi snímači. Výroba začala v roce 1964 a Alexandra se následně stala dalším hitem pro mnoho českých i profesionálních muzikantů. Z nejznámějších jmenujme alespoň Karla Kahovce ze skupiny Matadors, nebo František Friedrich z KTO (Kamarádi Táborových Ohňů).

Redakce: Proč byla Alexandra tak oblíbená a čím tak zajímavá?
Žák: Pravdou je, že pan Růžička vsadil na ve světě tolik oblíbené tvary, což v tomto případě byl model Gibson ES 355. Dokonce se její tvar musel na žádost výrobce Gibsona upravit. Měli jsme tedy svého „Gibsona“, za což byli muzikanti vděčni, neboť přivést si kytaru za „západu“ v té době, byl ještě pro mnohé velký luxus. Je také třeba se zmínit o jediné (u nás) sériově vyráběné dvanáctistrunné el. kytaře. Historie této 12-strunné kytary je velice zajímavá. Už jen pro velmi malý počet vyrobených kusů (dle informace pracovníka z vývoje v ČSHN v Hradci Králové pana Arnošta Zvolského, jich bylo vyrobeno cca 15 kusů) patří k raritním modelům. Malosériová výroba 12-strunných kytar probíhala v ČSHN Hradec Králové pod vedením pana Josefa Růžičky zpočátku přímo pro konkrétní hudebníky. Jedna z prvních byla vyrobena pro kytaristu Karla Dubu. Ten se stává tzv. továrním jezdcem všech kytar z vývoje pana Růžičky. Dle vzpomínek dcery pí. Jolany měl pan Růžička stále přehled o tom, kterou kytaru, kdo vlastní a používá. Konkrétně tuto kytaru měl hudebník a skladatel Jiří Lahoda, který patřil k výrazným osobnostem hudební scény u nás (skupina Juventus, TOČR, a další). Jiří Lahoda hrál a později i vedl doprovodný orchestr Evy Pilarové. Při jednom z návratů ze zájezdu se stal s většinou orchestru tragickou obětí letecké nehody na ruzyňském letišti 19.2.1973, kde zemřelo celkem 66 lidí. Kytara se tedy vrací zpět do Hradce, odkud ji následně odkupuje pan Ružička. Kytaru mělo později zapůjčeno mnoho muzikantů, ale vždy se vrátila zpátky k Růžičkovým, kde měla své stálé místo zavěšená na zdi v pokoji pana Růžičky. Po smrti pana Růžičky vlastnila kytaru dcera, paní Jolana, která ji následně přenechala do sbírky jednomu ze sběratelů Jolan.

Redakce: Opravdu zajímavé osudy. Jak pokračovala výroba oblíbených kytar Star? Přibyly další?
Žák: Ano, další model plné masivní kytary Star vzniká tentokrát již s pořadovým číslem VI a VII. Kytara nejen opouští tvar těla z původních modelů I-V, který se pouze zvětšoval, ale nahrazuje dřevěnou kobylku kovovou a přidává místo původních snímačů Brilant vylepšené Brilant De luxe.

Seriál o historie čs. elektrofonické kytary JOLANA – 5. díl

Redakce: Čtenáře asi bude zajímat, zda později došlo k výrobě další zajímavé, či u muzikantů oblíbené kytaře.
Žák: V polovině 60. let byla snaha zdokonalovat již zaběhnuté modely, na kterých docházelo převážně ke změnám hardware, takže vznikaly kytary s označením „2“. Z těch povedenějších to bylo hlavně Tornádo 2 a Alexandra 2, z těch méně oblíbených to byl Diskant 2, Marina 2, z basových kytar pak Basora 2. V tomto období vybočovala z řady spíše negativně kytara Alfa, kde byly na přepínače snímačů použity přepínače z tehdy vyráběného vysavače (ano čtete dobře) vysavače Standard. Konec 60. let přinášel z vývoje v Hradci Králové a do výroby v Hořovicích další pololubové kytary s hardwarovými úpravami při zachování předchozích oblíbených tvarů. Vznikly modely Graziela, Graziela Special II, Studio, Speciál a Alexandra 3 Super. Z baskytar, abych nezapomněl, to bylo Pampero, Studio Bass, Alexis 2 a Alexis 2 Super. Hořovice tedy měly „napilno“, avšak nezahálela ani výrova v Krnově. Pro tu byly připraveny celomasivní modely pokračující řady Star. A tady se konečně dostáváme k jednomu, po delší době, výjimečnému modelu. Po kytaře Star VIII už model Star IX naznačoval odklon od tradičních tvarů. Tento model však ještě nebyl tak oblíbený, hlavně proto, že byl nevyvážený a kytara zavěšená na rameni hráče, převažovala a klouzala k jedné straně. Basová varianta Star IX bylo Basso IX.

Redakce: Takže mě napadá, že tím číslo tohoto výjimečného nástroje bude další číslo a to 10.
Žák: Ano trefila jste to přesně. S označením římská 10 se z vývoje do výroby dostává Star X. Tato kytara je však zajímavá nejen svým futuristickým tvarem těla a hlavy, ale také zajímavým zpracováním tří snímačů. Tím hlavním však je zabudovaný BOOSTER na 9V baterii, který dával kytaře kromě čistého zvuku i tzv. „zkreslený“. Hráč proto nepotřeboval žádnou krabičku, jaké se dnes běžně používají, ale na kytaře pouze použil přepínač. Dnes je tato kytara hodně vyhledávaná hlavně sběrateli. Také „desítka měla svou basovou verzi a to Basso X. Začátek 70. let víceméně pokračoval v trendu nevybočovat s tvary kytar, ale soustředit se a zdokonalovat hardware (osazení) kytar. Z pololubových kytar vzniká Kolor, Rubín se svým basovým ekvivalentem Kolor bas a Rubín bas (ano s jedním „s“). Z celomasivních kytary jsou to pak Vikomt (1 snímač) a Iris (2 snímače). Jedná se však svým tvarem těla a hlavy o kopii modelu Telecaster Thinline od firmy Fender. Jejich basové modifikace nesou přívlastek Bass. Přesně v polovině 70. let, tedy k 1.1.1975 byla výroba a hlavně vývoj v Hradci Králové zrušen. Není potřeba se o tomto asi více zmiňovat, ale snad jen to, že zrovna v té době byl pan Růžička v rekonvalescenci po velmi těžké nemoci, a tak mu toto rozhodnutí na zdraví moc nepřidalo. Myslím si ale, že po přečtení předchozích dílů si každý z nás udělá obrázek, co pan Růžička dokázal, co nám přinesl a že se svými kytarami se vlastně přímo zúčastnil vzniku bigbítu v naší zemi.

Redakce: Jak tedy dál pokračoval vývoj našich elektrofonických kytar bez pana Růžičky?
Žák: Bylo rozhodnuto, že další výroba, včetně vývoje bude pokračovat v samostatných závodech v Krnově a Hořovicích. Nejdříve bych se asi soustředil na závod v Krnově. První kytarou z vývoje a výroby tohoto závodu byla kytara Galaxis z roku 1978. Shodou okolností to byla moje první „elektrika“, kterou jsem osobně kupoval, ale bohužel ne pro sebe, jako osobu, ale pro sebe do své první bigbítové (vojenské) kapely, kterou jsem založil v době své základní vojenské služby v Litoměřicích. Není asi i nadále zmiňovat, že i tato kytara měla svou basovou verzi. Kdo si myslel, že řada kytar Star byla ukončena číslem X, tak je na velkém omylu. Krnov se rozhodl dát své další kytaře tento název, a tak vznikla kytara Superstar. Kytara byla dost těžká, ale byla vcelku zdařilá. Současně se vyráběla i basa, která předčila všechna očekávání. Jestliže s ní byl někdo nadmíru s pokojený, tak o bezpražcové verzi to platilo dvojnásobně! To se již psala 80. léta, v průběhu nich vznikaly modely Disko (Kopie Gibson SG) Altro (Fender Telecaster již bez „f“ výřezu), Proxima, Mini (prototyp dětské kytary) a celá výroba byla ukončena v roce 1990 řadou RK, modely 110, 120, 130 a 140. Dlužno podotknout, že vynikající basou pak byla RK bass, která získala ocenění „Nejlepší výrobek oboru roku 1985“.

Redakce: Abychom pane Žáku nezapomněli, jak probíhala výroba v závodě v Hořovicích.
Žák: Ano. Jestliže lze konstatovat, že veleúspěšnými modely závodu v Krnově byly kytary Iris a Galaxis, tak v Hořovicích to byla superúspěšná kytara Diamant. První hořovický model. Jak říká pan Vrbenský, dlouholetý pracovník závodu: „Po těžkém boji jsme prosadili kytaru Diamant. Ona byla výroba rozdělana na výrobu „plných“ kytar (tzv. placky) v Krnově a na lubové u nás v Hořovicích a tak nám výrobu „plných“ zakazovali. Nám se ale moc líbil ten model Gibson Les Paul. Nakonec jsme si ho tedy prosadili a stal se z něj jeden z nejúspěšnějších modelů Jolan. Vyráběl se velmi dlouho a zajímavostí je, že za celou dobu na něj nebyla jediná reklamace. Byla to také první kytara, která nepřišla z vývoje z ČSHN, ale byla výsledkem našeho vývoje. V té době jsem zde pracoval jako technolog přípravy výroby a vedle toho byl ještě technolog elektrofoniky pan Otakar Chmela. Cítili jsme, že nastala doba, kdy by to chtělo udělat něco „světového", prostě něco trochu jiného. Zahraniční kytara byla vzácností, a tak jsme chtěli udělat něco pro ty nejnáročnější muzikanty. Trvalo zhruba rok, než se dostala do sériové výroby, což bylo někdy v roce 1979. Nedala se totiž dovést jaká-koli součástka, a tak od kobylek, přes snímače, až po mechaniky, se muselo vše pracně vyrobit v Čechách“.

Redakce: Můžete nám na závěr říci, jaké poslední "socialistické" modely se ještě vyráběli?
Žák: Dalšími modely už byly pouze „plné“, celomasivní kytary Onyx, Jantar a velmi zdařilý Strat, kopie Fendera Stratocaster. Sice se říká, že do stejné řeky nikdy nevstoupíš, ale tak jak česká kytara začínala s Fenderem Stratocasterem jako předlohou pro Resonet Grazioso, tak pro poslední model "socialistické éry", kytara Strat, byla spíše kopií, než předlohou této americké značky Fender Stratocaster. Po sametové revoluci se začalo úspěšně spolupracovat se zahraničím, hlavně s firmou Kramer, následně došlo i na privatizaci, kdy výrobu převzala firma Bohemia Musico, spol. s r.o. Hořovice, ale to už je jiná, "novodobá" historie…

Pokud by vás mé povídání zaujalo a chtěli byste si přečíst více podrobností, vč. povídání přímých účastníků výroby a prostudovat ve fotogalerii všechny modely kytar, jste zváni na mé webové stránky: www.jolana.info

Děkuji redakci za možnost podělit se s vámi o zajímavé informace nejen s hudební veřejností a někdy zase ahoj.