Kytary z Hradce Králové.

text Pavla Sondy z H.K. ze své knihy "Z historie východočeského rocku"

Elektrická kytara je zejména z dnešního pohledu téměř synonymem pro bigbítovou muziku. A ta v té době, o které mluvíme, neměla v této republice právě na růžích ustláno. Řada vyvinutých a tisíce vyrobených kytar ale svádějí k názoru, že všechno šlo - pod hlavičkou státního podniku - zcela hladce. " To nebylo jednoduché. Kolikrát nám na různých schůzích vynadali, že děláme pro ty bigbíťáky nástroje. Ale veliká výhoda byla v tom, že jsem byl taky muzikant, a když jsem přešel do Hradce, tak jsme tady dali dohromady soubor. Podnik tak měl skupinu, se kterou jsme hráli třeba na veletrzích v Brně nebo ve výboru žen v Praze - tak se to vždycky nějak vyžehlilo. Dokonce nás podnik nechal luxusně obléct v Bílé Labuti. A potom - taky se koukalo na to, že naše kytary vyvážely. Na Západ, do Sovětského svazu i na Kubu," objasňuje zdánlivý paradox Josef Růžička.

Na tuzemské scéně hrál na nástroje z Hradce Králové ve své době téměř každý. Josef Růžička nejčastěji vzpomíná na Kučerovce ( existuje fotografie, na které se zakladatel této skupiny seznamuje s lubovou kytarou Marina), Jiřího Jirmala, Karla Dubu a jeho skupinu, Ladislava Štaidla (společně s Karlem Gottem dokonce jednou přepadli Josefa Růžičku, aby jim co nejrychleji seřídil zařízení Echolette, dovezené z Německa), na celé Mefisto i další. Kdo si prohlédne brožurku Czechoslovak beat music ´67, najde tuzemské kytary téměř u všech kapel - ať už to jsou The Rebels, Framus Five, ostravští The Spies nebo bratislavští The Soulmen. " Olympic na nás jednou čekal na nádraží Praha - střed (dnes Masarykovo), když jsme se vraceli z Drážďan, ale jak to potom dopadlo, to už nevím,"vzpomíná s úsměvem pan Růžička. " Waldemaru Matuškovi jsme dělali nástroje na přání - to když zpíval s KTO. Sám si navrhl tvar a vypadalo to jako větší ukulele. Mezi sebou jsme tomu nástroji říkali Waldína." Důkazů pro popularitu nástrojů z hradeckého vývoje je hned několik. Například v severočeských Teplicích působila skupina Jolana, označovaná v roce 1967 za nejlepší tuzemskou dívčí beatovou skupinu, a její členky určitě nevěděly, že novému modelu nízkolubové kytary dal toto jméno v roce 1959 Josef Růžička podle své dcery. Turnovská skupina Tornádo se pojmenovala podle jednoho z nejpopulárnějších modelů z hradecké vývojové dílny ( vyráběl se potom v Hořovicích a vyprodukovalo se ho neuvěřitelných 10 000 kusů) a vůbec asi netušila, že k volbě tohoto označení inspirovala Josefa Růžičku pro změnu britská skupina The Tornados. Dokonale zašifrovaným odkazem na tvorbu Růžičkova střediska je i název skupiny Mariola, složený ze jmen hned dvou nástrojů: Mariny a Jolany. Jedna z prvních královohradeckých rock´n´rollových kapel se pro změnu krátce jmenovala Brilant - podle označení tehdy jediného použitelného v tuzemsku vyráběného kytarového snímače.

Díru do světa udělaly hned první Graziosy ( prodávané v Anglii i jinde pod komerčním názvem Futurama). Nejenže si odvezly zlaté medaile z výstavy EXPO 1958 v Bruselu, ale hrály na ně i takové hvězdy jako třeba George Harrison ( existuje dokonce jeho fotografie, na které drží Futuramu v rukou), a k tomu, že to byla jeho první kytara se v jakémsi rozhovoru přiznal i Jimmy Page z Led Zeppelin. Označení Futurama měly i elektrické kontrabasy Arco. " Když jsme byli v Anglii nabízet Tornáda, tak jsme bydleli v hotelu nad nádražím Victoria Station. Já jsem viděl, že v kavárně naproti hraje kapela. Nedalo mi to, oblékl jsem se a šel jsem se podívat. Tam hrálo asi osm lidí - a měli naši basu Arco." Označení Futurama měly na anglickém trhu i další kytary - už z Hradce Králové - StarII a StarIII. " Měla o ně zájem firma Selmer," vzpomíná Josef Růžička. " Dokonce sem přijel jeden z jejích šéfů, aby upřesnil, jak budou nové typy vypadat. U Petrofů jsem měl místnost, kde jsem měl prkno, na kterém jsem to kreslil. Dali jsme mu kafe a on říkal, že by chtěl zvětšit korpus. Tak jsem to na tom základním výkresu upravil podle jeho přání. Potom si požádal o jiné knoflíky a jinou hlavu - no a do dvou měsíců měl vzorek kytary v Anglii." Také další vzpomínka se týká trochu Anglie. " Pan Davies nám říkal, že naše kytary kopírují v Japonsku a dokonce nám dvě poslal. Je pravda - na jedné byl krk do vrtule, druhá měla takovej hliníkovej plech a nejkrásnější bylo to, že jinak to okopírovali do nejmenšího detailu. V celuloidu na naší kytaře byl od frézy vymačkaný důlek a oni to okopírovali i s tím."

Z odstupu dvaceti, třiceti let vypadají tyto historky tak trochu jako sci-fi. Škoda, že další spolupráci s prodejci na západ od našich tehdy úzkostlivě střežených hranic překazila malá pružnost výroby. Například o Tornáda měla velký zájem firma Rose-Morris, ale požadovala je do tří měsíců. Vývoj nástroje byl ukončen v roce 1963, ale kvůli zpoždění subdodávek se výroba rozjela až za rok. Možná i proto se české kytary nezapsaly do historie světového rocku, ale jisté je to, že poměrně malé vývojové pracoviště v Hradci Králové mělo velkou zásluhu na tom, že vůbec existoval český big-beat.