Výroba elfo. nástrojů v DŘEVOKOVU.

Na počátku všeho prý, jak tvrdí Bible, bylo slovo. Na počátku výroby elektrických kytar u nás byla firma z jihočeského města Blatná s názvem Kořán - Macháček, který dnes něco řekne snad již několika místním pamětníkům. Oba majitelé po převratu v roce 1948 odešli, podobně jako řada jiných podnikatelů v té době, hledat štěstí do Ameriky. Ještě předtím však přijali do své firmy, vyrábějící elektrická piana originální konstrukce, svého švagra, jistého pana Vlčka, údajně geniálního konstruktéra. Faktem zůstává, že tento umem a invencí obdařený muž zdokonalil konstrukci elektrického piana, vyráběného v již znárodněném podniku s názvem Resonet, a tento nástroj se již na počátku padesátých let dostal do podvědomí muzikantské veřejnosti, hlavně pro svou cenovou dostupnost a naprostý nedostatek jiných, podobných nástrojů na tehdejším trhu. Nicméně, piána Resonet byla sice levná, zároveň však dosti poruchová. Firma se postupně dostávala do čím dál větších finančních potíží a začátkem roku 1953 byla převzata blatenským výrobním družstvem Dřevokov, které vyrábělo hlavně předsíňové stěny a věšáky. Koncem téhož roku přišel do Dřevokovu blatenský rodák Josef Růžička. S jeho příchodem do družstva fakticky započala historie výroby elektrofonických nástrojů v našich zemích a právě s jeho jménem byl vývoj a výroba těchto strojů spjat až téměř do konce 80. Let. Jak již bylo řečeno, ať se to někomu líbí nebo ne, díky vcelku nepříliš vzhlednému předsíńovému nábytku mohla u nás vzniknout a rozvinout se výroba elektrických nástrojů. Tak jak to vlastně bylo? Družstvo Dřevokov mělo, jako v té době všechny znárodněné podniky, svého národního správce, jistého pana Buliona, který jako bývalý bankovní úředník uměl „počítat" a dokázal družstvu zajistit prosperitu. Na místo ředitele Resonetu nastoupil pan Emil Čochner, údajně velmi zdatný obchodník, a byl to právě on, kdo Resonet podržel a zajistil mu další existenci. Ke konstruktérovi Vlčkovi a vývojáři Růžičkovi přijal zdatného nástrojaře, bývalého puškaře, pana Hořejše. Právě tito tři muži jsou základními postavami vzniku a vývoje prvních československých elektrických kytar. Již počátkem roku 1954 se v družstvu začali z Růžičkovy iniciativy zabývat myšlenkou na výrobu vlastních elektrofonických nástrojů. První vlaštovka se objevila koncem téhož roku a podle slov pana Růžičky to byla strašná, dřevěná a hranatá elektrofonická havajská kytara. Její premiéra pro veřejnost se odehrála v Písku v hotelu Bílá růže, kde ji předváděl tehdejší výborný muzikant Zdeněk Doktor. Její další vývoj a zdokonalování se staral Vlček a výsledkem jeho práce byla první elektrofonická havajská kytara Chord. V Resonetu se pracovalo v e dne v noci, aby se tento nástroj dostal ještě na vánoční pulty roku 1954, což se nakonec podařilo.Chord se výborně prodával, řadu nástrojů se dokonce podařilo vyvézt do Polska! S vývozem pomáhal Resonetu známý ředitele Čochnera, ministerský úředník Miler. Této známosti záhy využil pan Růžička při realizaci své myšlenky dovézt nějaký kvalitní nástroj jako vzor, podle kterého chtěl rozeběhnout výrobu té pravé elektrické kytary. Volba padla na tehdy jeden z mála vyráběných kvalitních nástrojů, americký Fender Stratocaster. A tak byl díky panu Milerovi z ministerstva obchodu, v době nejtužšího boje s třídním i vnitřním nepřítelem, dovezen do družstva Dřevokov Blatná v roce 1955 otec našich Grazios a Futuram, Fender Stratocaster model 1954 s výrobním číslem 192. Není třeba zdůrazňovat, s jakou chutí se páni v Resonetu okamžitě pustili do „ studia" tohoto po všech stránkách ušlechtilého nástroje. V těch dnech se otevírala druhá, zřejmě nejpodstatnější kapitola historie čs. Elektrické kytary a začneme s ní i následující druhý díl tohoto seriálu.
V minulém čísle jste se dozvěděli, jak se k nám díky dohodě ředitele Resonetu Emila Čochnera a pracovníka nejmenovaného ministerstva p. Milera zpoza železné opony dostala první skutečná elektrická kytara, hodná toho jména. Jedním z prvních profesionálních muzikantů, který tento nástroj viděl a měl možnost jej vyzkoušet, byl Miroslav Kefurt. Ten také zmíněného Stratocastera použil na několika svých nahrávkách. Nejvíce si jej však, dle slov Josefa Růžičky, půjčoval profesor Jiří Jirmal, žák Štěpána Urbana z pražské konzervatoře. Ale zpět ke kytaře tuzemské. Po roce 1955 vyprodukoval blatenský Resonet nový model havajské kytary pod značkou Arioso, která již měla lisované díly z acrylonu ( druh plexiskla), dále originální elektrický kontrabas Arco a nové nýtované snímače Resonet. Další v řadě byla první seriově vyráběná masivní elektrická kytara Grazioso. Nebyla to však prostá kopie Strotocastera, protože pokud si vzpomínáte, v Blatné byl tehdy šéfkonstruktérem Vladimír Vlček, o kterém i sám pan Růžička tvrd, že byl téměř geniální. Ten vymyslel nejen originální řešení snímačů a kolébkových přepínačů, ale také naprosto jedinečnou konstrukci tremola. Materiál na lisované plastové části byl podobně jako u havajky a kontrabasu acrylon, který se lisoval ve formách z pertinaxu ( původní kovové formy horký plast příliš rychle ochlazovaly a ten byl až moc křehký a praskal). V té době v Československu již probíhaly přípravy na světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu. Zmiňovaný ministerský úředník p. Miler se zřejmě na některém ze správných míst zmínil o podivných aktivitách Dřevokovu a následovala návštěva z hlavního města. Do Blatné tehdy přijel jistý profesor Kybala, zaměřením odborník přes tapisérie, ale v dané době také jeden z lidí odpovědných za přípravu československé expozice na bruselské výstavě. Ten po shlédnutí všech tří nástrojů, tedy havajky, kytary a kontrabasu, navrhl pro EXPO jejich jednotnou povrchovou úpravu. Ta spočívala v pozlacení všech kovových součástí čtyřiadvacetikarátovým zlatem, což tehdy přišlo na 5,400 Kčs, a nastříkání korpusů modrofialovým transparentním lakem - a kouzelné nástroje byly hotovy. Když se vybírali reprezentanti za jednotlivé vystavující obory, s hudebními nástroji jel do Bruselu Josef Růžička. Podle jeho vlastních slov by si to nejvíce zasloužil konstruktér Vlček, ale ten nebyl vybrán proto, že nebyl schopen nástroje předvést. Na bruselské výstavě byly nástroje z Dřevokovu oceněny zlatou medailí. Zanedlouho po úspěšné výstavě nastoupil do družstva nový předseda, který výrobě hudebních nástrojů příliš nepřál. Pan Růžička s ním měl od počátku velké neshody, které v roce 1959 vyvrcholily jeho odchodem do Hradce Králové, kde nedlouho předtím vznikla nová továrna na elektrofonické kytary v Petrofově Mlýně. Pracovalo tam asi 50 lidí a vznikaly tu pozdější modely elektrických kytar Star. Do Dřevokovu přišli nový konstruktéři, pánové Halák a Pech, kteří začali ozvučovat lubové Gibsonky vyráběné v Cremoně Luby snímači Resonet. Po dvou letech, kdy se výrobě v Blatné příliš nedařilo, přešli oba konstruktéři do Krnova, kde pak rozjeli výrobu elektrických kytar značky Grazioso naplno. Díky úspěchu na výstavě EXPO 58 bylo GraZioso z Resonetu (později z Krnova) velmi úspěšně exportována na západní trhy, kam se vyvážela pod názvem Futurama. Na anglickém trhu byl pod tímto názvem prodáván i kontrabas Arco, jak dokládá katalog firmy Selmer z roku 1959. Pro zajímavost - kytara tehdy stála 55 liber, překližkový kufr 6 liber, cena kontrabasu činila 52 liber a nepromokavý povlak stál 4 libry a 10 pencí, Jedním z mnoha tehdejších hráčů dnes slavných jmen, kteří prokazatelně Futuramu vlastnili, byl například George Harrison, který na ni hrál skladbu Cry For a Shadow, z dalších známých kytaristů prokazatelně tuto kytaru používal The Fabulous Flee ( sólový kytarista skupiny Rekkers), Gerry Marsden a Albert Lee. Legendární Jimmy Page se v jednom z rozhovorů přiznal, že jeho první elektrická kytara byla Grazioso - československá kopie Fendera.
Tuto kapitolu bychom mohli zakončit malou rekapitulací výroby blatenského Dřevokovu, tedy obdobím let 1950 - 1958, kdy se zde sériově vyráběly pod značkou Resonet tyto nástroje a příslušenství: Elektrofonická piana Resonet 4 a 6 ( označené podle počtu oktáv), šestistrunné havajské kytary Akord a Arioso, masivní elektrofonický kontravas Arco, masivní elektrofonická kytara Grazioso ( pro export s označením Futurama), lubové elektrofonické kytary Cutaway I a II, zesilovače Koncerto a Solo 5, elektromagnetické snímače Resonet, Forte a stavitelný typ Forte ( pro lepší vyvážení hlasitosti jednotlivých strun), zesilovací pedál s tremolem zn. Tremolo a pouzdra ( šitá i kufry). Do výroby se nedostaly například elektrofonická mandolína a balalajka nebo baskytara Carvan.