Většina z vás, hlavně mladších kytaristů, si pod pojmem "československá kytara" představí několik nechvalně známých modelů z posledních let. Už slyším, jak ovlivněni invazí korejských Fenderů a Gibsonů různých, většinou nízkých kvalit, řeknete s hlubokým despektem a pohrdáním: "jóó Jolana ?!!". Ale takhle to vždy nebylo.

Proto jsme pro vás připravili tento seriál, kde se budeme snažit zmapovat historii výroby československých elfo. kytar a využít znalostí pana Jiřího Tuttera z Prahy, majitele zřejmě největší sbírky v Čechách. Mnozí ho určitě znáte z několika posledních výstav Muzika, kde má pravidelně svoje exponáty vystaveny.

Úvodem trochu historicko-zeměpisné faktografie. Protože historii nelze vzít zpátky, všechny u nás vyrobené kytary budou jednou provždy ne české, ale československé, přestože byly všechny vyrobeny v Čechách (Blatná, Hořovice, Hradec Králové), a abych nikomu neublížil, tak i na Moravě (Krnov). Československé proto, protože když to všechno začalo byli jsme nejdříve ČSR, potom ČSSR a na konci ČSFR. Takhle to tedy bylo, a jelikož v roce 1989 byla výroba "Jolan" ukončena, tedy už ani jinak nebude.

První (snad) elektrofonickou kytarou u nás, byla někdy v roce 1947 (tehdy oblíbená ) "Gibsonka"- tenkrát vyslovováno" (džibsonka). Tato kytara stoupla v oblibě především v tanečních orchestrech hlavně proto, že hrála hlasitěji. A jelikož "požadavek doby" byl, aby kytara hrála ještě hlasitěji, jednoduše se na tuto (v podstatě "konfekční") kytaru přimontoval dvěma šrouby nahoru na horní desku, hned pod hmatník, elektromagnetický snímač. A bylo to tady!!!

Ovšem na opravdovou elektrofonickou kytaru, si museli kytaristé ještě chvíli počkat. V roce 1953 se narodila naše stará "džibsonka", poprvé se sériově vyráběným snímačem a panelem s dvěma ovládacími knoflíky (zesílení, korekce).
A o rok později přišla na svět první skutečná elektrofonická kytara. Dějištěm této převratné události se stal "Dřevotvar" v jihočeské Blatné. V roce 1955 se v Blatné naplno rozjela výroba elektrofonických kytar pod názvem "GRAZIOSO". Ještě to nebyla naše stará známá Jolana, ale Resonet.

Je s podivem, jakých vynikajících výsledků, během krátké doby, parta nadšenců vyrábějících první kytary dosáhla. V roce 1958 získal jeden z modelů el. kytary GRAZIOSO- Resonet zlatou medaili na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Přibližně téhož roku byly kytary GRAZIOSO, kterých v té době bylo už asi 6-7 typů, vyváženy pod obchodním názvem FUTURAMA firmou Selmer do Anglie.

Jen tak pro zajímavost model FUTURAMA III vlastnil a dokonce používal George Harisson z Beatles. O něm se to ví a je to doloženo fotografiemi. Prý, byť o pár let později, téměř stejný typ používal Jimmy Page z Led Zeppelin.

Výroba el. kytar v Blatné skončila v 60. letech v době, kdy se zde vyráběly později velmi oblíbené typy "STAR-Resonet" (Futurama I a II), které později vyráběla továrna v Krnově (Star III-X), ale to už byla na světě Jolana.

Původní kytary GRAZIOSO, ty z průkopnických let 1954-1956 měly povrchovou úpravu "sunburst" provedenou klasicky, tzn. lihovým lakem. Ty pozdější, a vlastně až do konce vyráběné modely už měly epoxydový nástřik (např. jako automobily). Nutno dodat, že zvláště v raných dobách a z nepochopitelných důvodů i v pozdějších letech, převládala při konečné úpravě el. kytar hlavně barva červená.

Než definitivně opustíme Jižní Čechy je třeba upozornit na geniální konstruktéry, kteří již v letech 1955 - 1956 sestrojili a namontovali do naší el. kytary GRAZIOSO dvouzvratné tremolo, které teprve za dvacet let (!) "objevili" v Americe a které pod jménem "FLOYD ROSE" dnes zná a kopíruje celý svět.

Úplně jsem se zapomněl zmínit, že všechny kytary o kterých dnes píši, byly "solid body - fošny - prkna - placky" a bůhví jak se jim v těch dobách vlastně říkalo. Ale v těch letech již běžela u nás výroba el. kytar i jinde - hlavně lubových a také už došlo i na baskytary.

V minulém dílu jsme se přesunuli z jižních Čech do východních a dokonce až na severní Moravu. Blatenský „otec" naší el. kytary, konstruktér pan Josef Růžička již krátce po svém přestěhování do Hradce Králové naplno rozjel výrobu, ale tentokrát kytar lubových.

Nejprve to byly čtyři nízkolubové typy NEOTON - Jolana. (Resonet zůstal v Blatné, kde po několika málo zdařilých pokusech s pouhým ozvučováním „džibsonek" výroba kytar končí). Takže NEOTON a současně Jolana podle jména dcery pana Růžičky. První Neotonka měla ještě připojení na dva banánky(!?), druhá na speciální, velice nespolehlivý souosý konektor a teprve poslední dva typy, z nichž ten poslední známe z filmu „Starci na chmelu", byly na klasický „jack".

V roce 1961/62 spatřily světlo světa dva modely kytar s vyššími luby a novými typy vibráta, kytary MARINA, téměř současně příbuzná Mariny baskytara BASORA také ve dvou provedeních a v dalším roce následovala jednodušší DISKANT.

Patrně převratnou událostí bylo v roce 1963 uvedení na trh semiakustické, (tenkrát se to tak neříkalo) tedy nízkolubové kytary TORNADO. Naprosto nová koncepce korpusu, snímačů, kovové ladící mechaniky a la Gibson, zároveň bohužel nepříliš spolehlivé a komplikované el. zapojení, nová konstrukce vibráta. Jeho hřídel, přestože se nikdy nemohla otočit kolem své osy, byla uložena v ložisku!! Tornáda byly tři typy, které se lišily použitými snímači, tvarem přepínačů a použitým materiálem na hmatníku a na př. v r. 1965 byla cena kytary 2.200,- Kčs. Přestože kytara vyšla z vývojových pracovišť v Hradci Králové, téměř ihned se výroba přestěhovala do továrny na tahací harmoniky v Hořovicích, trvala 5 let a jeden z modelů se vyráběl také v „exportní" bílé a přírodní. Netřeba připomínat, že barva jinak byla červená.

V r. 1965 (také v Hořovicích) začala a zároveň brzy skončila výroba typů MARINA 2, DISKANT 2, a BASORA 2. Byly to málo oblíbené a neohrabané modely s příliš vysokými luby. Pouze na DISKANT 2 byla montována zajímavá mechanika. Barva u všech tří typů byla samozřejmě červená.

Příště „dorazíme" velice plodná 60. léta v Hradci Králové a o totéž se pokusíme v Krnově. Nakonec bych se rád omluvil pozorným čtenářům za jednu chybu. Továrna v Blatné, nebyla Dřevotvar, nýbrž Dřevokov. Je zajímavé, že každá z továren, jako by se za svůj program styděla.

1.Dřevokov Blatná - Resonet
2.Československé hudební nástroje, oborový podnik Hradec Králové
3.Varhany Krnov
4.Harmonika Hořovice, příp. Delicia

a to všechno v rámci socialistické centrálního plánování plánování pod „ochranými křídly" generálního ředitelství ČSHN.

Takže 60. léta. Pro nás pamětníky doba „bigbítu", superkrátkých sukní, začínajících „mániček" (tak se říkalo mládencům s dlouhými vlasy) a také přišel do kin film Perný den. Beatles a všechno okolo včetně záznamu z koncertu. Ten film jsem viděl nejméně 200x!! Ale hlavně doba téměř masového rozšíření elektrických kytar. Není bez zajímavosti, že v té době již několik let běžela výroba el. kytar a baskytar ve třech továrnách, ale výroba zesilovačů a hlavně reprobeden značně pokulhávala. Mikrofony, to by byla kapitola sama pro sebe. Např. v polovině 60.tých let bylo možné si v půjčovnách „průmyslového zboží", kterých bylo v Praze několik, vypůjčit 10W zesilovač, ale nikde nabylo možno sehnat reprobednu. Kytarové a „zpěvové" reprobedny sice existovaly, ale na basisty se jaksi zapomnělo. Vyráběly se i méně kuriózní věci.

V roce 1963 např. začala výroba bateriové kytary Big-beat. Velice avantgardní tvar, vlastně rám s krkem, v podstatě primitivní vibrato, jeden snímač a k tomu zvláštními šrouby připojená oválná, odnímatelná, takže samostatně hrající „bedýnka", která obsahovala zdroj - 4 ploché baterie a vlastní zesilovač 2W a kuriózně i rádio pro odposlech středních vln! Když muzikanta přestalo bavit hrát, přepnul na rádio a bylo to. Kytara Big-beat se vyráběla v Krnově, ale již necelé dva roky poté v Hořovicích začala výroba rovněž kuriózního bateriového komba. Do kufříku od přenosného psacího stroje !! byla umístěna „střeva" z Big-beatu, přidaný jeden větší středotónový reproduktor a celé se to jmenovalo T6-Jolana a např. já mám exemplář, který prošel (podle štítku) výstupní kontrolou 31.7.1968 a stál 1060,-Kčs.

V šedesátých letech ale začala výroba baskytar. V minulém díle jsem trochu přeskočil dobu a zmínil se o lubových baskytarách, ale v roce 1960 v Hradci Králové vznikla první baskytara „placka" Basso IV. Římská IV přestože byla první, podle počtu strun, protože zároveň se začala sériově!! vyrábět šestistrunná baskytara Pedro. Její zvláštností bylo, že na rozdíl od dnešních baskytar, se ladila jako kytara (tzn. E, H, G, D, A, E) pouze o příslušnou oktávu níže. Baskytary Pedro, zpočátku Neoton, později Jolana, byly čtyři typy a vyráběli se až do roku 1965 a je zajímavé, že téměř každý, tehdejší, baskytarista stejně používal pouze čtyři struny - tedy E, A, D, G. Aby byl výčet baskytar úplný, (omlouvám se jestli nějakou nevzpomenu) je třeba se zmínit o „fošně" Typhoon a Typhoon II. a Basso V. Rok 1964 přinesl baskytaru Pampero, (těch byly během let také tři typy) na kterou byla zpočátku montována zajímavá a ojedinělá mechanika. Na přelomu let 1964/65 byla uvedena na trh baskytara Alexis. Vyráběla se v provedení s jedním nebo dvěma snímači a s označením Alexis I a II.

To jsme se ale dostali k velice populárním a později i početným Alexandrám. Výroba začala v r.1964. Velice masivní nízkolubová baskytara vyráběná v provedení s jedním, dvěma a třemi snímači. První Alexandry měli korpus téměř ala GIBSON, takže brzy přišel od Gibsona protest a musely se vyrábět v upravené podobě. Je zajímavé, že první Alexandry se nečíslovaly (?), přestože všechny ostatní kytary měli svoje výrobní číslo, byť pouze na krku, některé na patě. Jiné zase zezadu na hlavě.

Je také třeba se zmínit o jediné (u nás) sériově vyráběné dvanáctistrunné el. kytaře. Prý původně vyvinutá pro tehdy populárního kytaristu Karla Dubu, Alexandra XII, později 12. Nebylo vyrobeno mnoho kusů, ale vyráběla se několik let ve dvou provedeních. Z Hradecké a Krnovské továrny v šedesátých letech je třeba také zmínit řadu dalších velice oblíbených a do jisté míry kvalitních masivních kytar. Jmenujme kytary Uragan, Hurricane a Hurricane II, Star V, VI, VII - Sirius a Alfa. Tato třísnímačová (Brilant de Luxe) kytara je zajímavá tím, že na přepínání snímačů byly použity přepínače z tehdy vyráběného vysavače (ano čtete dobře) vysavače Standard.

Konec šedesátých let v hradeckých dílnách přinesl nízkolubovou kytaru GRAZIELA. Jednosnímačový, poměrně jednoduchý model, samozřejmě opět tvar á la Gibson (1966-67). Téměr vzápětí následovala vylepšená dvousnímačová GRAZIELA Speciál II (1967 -68) a také „vylepšená" verze baskytary PAMPERO. Vylepšená v uvozovkách proto, že celé vylepšení spočívalo pouze v přišroubované opěrce na prsty pod snímači a jiné ladicí mechanice, běžné z baskytar ALEXIS, svým způsobem horší té původní. Přestože jiné nástroje i po drobné inovaci měly za názvem označení 2, případně II, PAMPERO zůstala Pamperem bez dalšího číselného označení.

Rok 68 přinesl „Pražské jaro", potom srpnové „osvobození" vojsky Varšavské smlouvy, následně byla celá republika ještě více izolována od ostatního (západního) světa, a tak i naši muzikanti se celý rok 1969 nedočkali jediného (!!!) nového modelu elektrické kytary.

Zato hned v roce 1970 jsme měli možnost si všechno vynahradit. V Hradci Králové vznikl úplně nový model SPECIAL. Již sedm let starým Tornádem ovlivněná nízkolubová třísnímačová kytara s trochu nešťastně tvarovanou hlavou a znovu použitými „tornádovskými" přepínači. Dále jakoby chudý příbuzný osvědčených Tornád přišla na trh kytara STUDIO. Celkově nevzhledná kytara s už klasickým vibrátem, kobylkou a bakelitovými přepínači. První modely byly nastříkány nevhodnou šedivou barvou s černými okraji. S trochou nadsázky bychom dneska řekli: „Dvoutónový šedivý sunburst". Také „to" tak hrálo. Jedinou zajímavostí kytary Studio byla dělená mechanika 4 + 2. Domnívám se, že konstruktéři se nechali ovlivnit tím, že v dřívějších dobách si stejnou úpravu sám dělal Petr Janda na modelech Grazioso. Téměř současně přišla i baskytara STUDIO BASS, která vypadala přece jenom o trochu lépe, protože její vlastně klasický gibsonový tvar nehyzdil příšerný bakelitový kryt, jaký byl na kytaře. Modely STUDIO se později také prodávaly (jak jinak), s červeným nástřikem. V roce 1970 souběžně s novými modely se stále vyráběly kytary ALEXANDRA a ALEXIS, nyní s označením de Luxe, Super 2, Super 3. Výroba těchto modelů, velice oblíbených a s velkým úspěchem vyvážených do ciziny, ostatně trvala až do začátku osmdesátých let.

Zapomněl jsem se zmínit, že první modely ALEXANDRA I a ALEXIS I měly úzkou hlavu tvarovanou „do špičky". Teprve od modelu ALEXANDRA II, XII a ALEXIS II se vyráběly s novým širokým tvarem hlavy a s výrazným logem továrny v Hradci Králové.

Rok 1970 přinesl také nové modely vyráběné v Krnově. Sice stále jestě běžela výroba kytary STAR VII a Star VIII, ale novinkou byla kytara STAR IX. Úplně nové pojetí tvaru těla, nové snímače. Dále nic novějšího. Starý, nekvalitní model vibráta (používal se mimo jiné ještě více než 15 let), dřevěná kobylka, elektrika jako na všech předchozích modelech STAR. Díky velice lehkému tělu špatně vyvážená kytara, takže při hraní vestoje (jak také jinak) se kytara převažovala dopředu. Jak už to bylo zvykem, současně vznikl stejný model baskytary BASSO IX, o kterém platí to-též, co už bylo napsáno o kytaře, tím spíše, že baskytara měla ještě delší krk, a proto byla naprosto neovladatelná. Tyto dva modely se vyráběly mimo jiné se zajímavým metalízovým nástřikem.

Nezapomeňme na hořovickou výrobnu; v roce 1971 tam začala výroba poměrně kvalitní baskytary TORNADO BASS. Nástroj z hradeckých ateliérů, samozřejmě v červené barvě, velice podobný PAMPERU. Bylo vyrobeno málo kusů a výroba trvala krátkou dobu.

Rád bych se na závěr zmínil o označení na baskytarách. Kromě baskytar s označením BASSO IV - X, baskytar BASORE nebo basovky PAMPERO, která další označení neměla, byly baskytary označeny nějakým názvem a BASS, případně BAS. Je to zajímavé, ale i do označení baskytar zasáhla dlouhá a všemocná ruka KSČ (pro mladší - Komunistická strana Československa). Když byly politické vztahy s cizinou (rozuměj zase Západem, ale i Jihem příp. Severem) v nějakém přijatelném stavu (pro KSČ), tak se psalo anglicky BASS, vztahy se ochladily a na hlavách baskytar se objevilo pěkně české BAS. To byl ale hlavně problém sedmdesátých let a tam budeme příště pokračovat.

Začátek roku 1972 přinesl zajímavou novinku - elektrickou kytaru STAR X. Na svoji dobu nevídaný progresivní tvar těla, naprosto nový a vícekrát nepoužitý tvar snímačů, ve dvou verzích upravené staré vibráto, metalízový lak, (většinou) mnoho (6) ovládacích knoflíků. Tento typ kytary byl ale navíc vybaven zabudovaným boosterem napájeným 9 voltovou baterií. Byla to velice zajímavá kytara, kterou vzápětí následovala baskytara BASSO X. Zajímavě řešená baskytara s taktéž na baskytaru neobvyklým počtem (4) ovládacích knoflíků. Kytary STAR X a BASSO X byly poslední z populární řady STAR.

Jestli je pravdou, že tvůrci naší první masivní kytary GRAZIOSO z padesátých let (viz 1. díl) si za svůj vzor vzali Stratocaster, tak v roce 1973 se stal pro změnu Telecaster předlohou novinky, kterou byla el. kytara VIKOMT. Tělo a hlava byly téměř shodné, pouze jeden snímač u krku, kobylka a struník s vibrátem z kytar STAR. Baskytara VIKOMT BASS, vyráběná současně, měla jednoduchý závěs strun s přišroubovaným plechovým krytem. Vylepšená verze s názvem IRIS měla již dva snímače a opět osvědčené el. zapojení, tzn. zesílení, přepínání snímačů a tónovou korekci. Kytara IRIS měla samozřejmě i svoji sestru IRIS BASS. Oba modely se vyráběly se snímači AlNiCo, (ebenovým hmatníkem) a ferit (brazilový hmatník). Jelikož se samozřejmě jednalo o kytary masivní "placky", tak dosti nepochopitelně působil "f" výřez na jedné straně těla. (Tele. Thinline?)

V roce 1975 následoval typ ALTRO a ALTRO BASS. Naprosto stejné modely jako IRIS a IRIS BASS, ale konečně měly struníky, na kterých bylo možné pomocí šroubů seřídit délku oktáv a kytary vyladit. Chyběl "f" výřez. Kytary ALTRO byly osazovány pouze snímači AlNiCo. Je třeba podotknout, že modely IRIS a IRIS BASS byly velice populární a rozšířené. Mladí bigbíťáci měli tehdy svého Fendera a na IRIS se hraje dodnes.

Vraťme se ale zpět do Hradce Králové a Hořovic. Tam přelom roku 72/73 přinesl čtyři nové modely kytar. Respektive dvě kytary a dvě basy. V té době již běžela naplno "unifikace" ve výrobě, tzn., že na stejné tělo se namontoval kytarový i basový krk a tak současně vznikla kytara i baskytara. Samozřejmě s různými struníky, mechanikou apod. Nejdříve tedy přišel na řadu model RUBÍN a RUBÍN BASS a hned nato pěkně česky napsáno KOLOR a KOLOR BASS. Jednalo se o úplně shodné nástroje, kde kytary RUBÍN a RUBÍN BASS měly mechaniku po obou stranách hlavy a KOLOR a KOLOR BASS naopak v jedné řadě.Na baskytary RUBÍN BASS byly montovány snímače AlNiCo i ferit a kytary KOLOR měly ebenový hmatník. Všechny čtyři modely měly nový, velice jednoduchý struník, kde každá struna měla samostatné uchycení. Tento struník byl používán pouze u těchto čtyř typů.

Koncem sedmdesátých let (1979) v Krnově vyrobyli další zdařilý typ. Byla to kytara SUPERSTAR. Velice těžká, masivní, ale velmi podařená kytara, které možná jako předloha posloužila americká Peavey T 60. Byla osazena úplně novými dvoucívkovými snímači. Současně se začala vyrábět i baskytara SUPERSTAR BASS, (opět Peavey T 40 ). Jestliže se o kytaře SUPERSTAR dalo říci, že byla kvalitní, o baskytaře to platilo dvojnásobně. Měla sice trochu robustní krk, ale díky použitému materiálu měl nástroj do té doby u nás nevídaně (nebo spíše neslýchaně) výborné zvukové vlastnosti. Ještě větším překvapením byla o rok později bezpražcová verze. Všechny kytary a basy SUPERSTAR se navíc vyráběly ve "stříbrném" a "zlatém" provedení, tzn. v odlišné povrchové úpravě kovových částí, jako byly mechaniky, struníky a pokovené snímače, které ve skutečnosti byly vyrobeny z plastu. Samostatnou kapitolou byly struníky. Velmi robustní a kvalitní. Kytary i basy se dodávaly s kufrem, který byl sice velmi těžký, ale s pečlivě tvarovaným "lůžkem" pro nástroj.

Na závěr bych se rád omluvil za chybičku, která, jak známo, se vloudí, a proto chybné označení fotografií z minulého dílu STAR IV a BASSO X si laskavě opravte na STAR IX a BASSO IX.

Je to zajímavé, ale i tentokrát začátek nového desetiletí přinesl nové, zajímavé a dalo by se říci, svým způsobem i revoluční typy elektrických kytar. Tak rok 1980 přinesl nový krnovský model GALAXIS. Opět ve stejném duchu kytara i baskytara ale již nové "dvoucívky", výrazně tvarované tělo, ze začátku pouze v černé, případně černovílé kombinaci tělo/plast. Baskytara GALAXIS BAS měla nezvykle velkou hlavu, ale krátkou menzuru 774 mm a první modely basovek Glaxis měly dokonce ladící mechaniky ještě s umělohmotnými "kytarovými" rondely již léta nepoužívanými. Patrně konstruktér otevřel nějaký dávno zapomenutý šuplík. Ostatně celé postrojení na kytarách i baskytarách Balaxis procházelo patrně jako dědictví z lety osvědčených modelů Star a Iris. Kytary a basovky Gylaxis se ale staly velice populárními, vyráběly se v několika modifikacích, zpočátku s otočným přepínačem snímačů tzv. ježkem, později se používal třípolohový přepínač páčkový, střídaly se provedení s hlavou přírodní i barevnou, baskytary měly různé kryty struníků, poslední modely Galyxis byly stříkány také "metalízou". Galaxisky ale byly v jedné věci opravdu revoluční. Byl to první a zároveň poslední model čs. El. kytar a baskytar, který se sériově vyráběl v provedení také pro leváky. Dá se říci, že kytary Galaxis navázaly na popularitu rovněž krnovských Irisek, hraje se na ně sem tam ještě dodnes a např. já mám ve své sbírce záruční list a prodejní doklad na Galaxisku, kteráprošla technickou kontrolou v továrně 4. Dubna 1991 pod číslem 21409 a v obchododním Domě Bílá Labuť se prodala 24. Března 1992 za 2.640,- Kč a přesto , že to bylo již skoro 3 roky po "revoluci", tak "záručák" stále nese označení - výrobce: Československé hudební nástroje, oborový podnik Hradec Králové odštěpný závod Varhany - nositel vyznamenání "Za vynikající práci". Prostě u Galaxise se jelo až dokonce ze starých zásob.

Kromě několika vydařených modelů, které si ale necháme na konec do posledního dílu se v Krnově v osmdesátých letech ještě vyráběly např. kytary PROXIMA a PROXIMA I. a baskytarový protějšek s dlouhou menzurou PROXIMA L BASS a spíše komické, i když vážně míněné modely DISCO a DISCO BASS.

V Hořovicích se na počátku osmdesátých let rozhodli jít cestou poctivého kopírování. Jako předlohu si vzali kytaru GIBSON Les Paul a výsledkem byla el. kytara DIAMANT. Téměř do detailu "pajcnutá" kytara včetně tvaru a barvy korpusu měla samozřejmě svoje mouchy. Špatnou ladící mechaniku, specielně pro tento model a jinde nepoužitý dvoucívkový snímač pojmenovaný "Spektrum" a opět použitý nešťastný otočný přepínač snímačů. Jinak ale velice kvalitní masivní kytara také hned dostala svoji basovou sestru DIAMANT BAS. Během několika let musel výrobce změnit v detailech tvar hlavy a kytara dostala název DIAMANT I. V té době se již také do Diamantek montoval o trochu lepší páčkový přepínač snímačů, které také prošly drobným vylepšením. Dodnes výborná kytara byla také vyráběna na export v elegantní přírodní verzi. Výrobce v několika případech také vyšel vstříc zákazníkovi a tak vzniklo pár poměrně vyjímečných "levorukých" kusů. Je bohužel smutnou skutečností, že u nás se výrobním číslem číslovaly pouze krky a ne těla a jelikož krk je pro pravorukou i levorukou kytaru stejný, tak není možné zjistit kolik "levých" kytar bylo vyrobeno. Moje levoruká Diamantka má např. číslo přes 2000, což je samozřejmě nesmysl. Lacinější, taková "prkýnková" verze Diamantky ovšem bez baskytarového protějšku se vyráběla pod jménem ONYX.

Tentokrát začneme v Krnově, kde v poslední fázi ve výrobě Jolan vznikla téměř dokonalá kopie baskytary Warwick a napodobenina kytary Stratocaster Floyd Rose. Baskytara RK-BASS měla na průběžném javorovém krku klížené mahagonové, perfektně ergonometricky vypracované tělo, obstojný struník a průměrnou mechaniku. Hmatník se čtyřiadvaceti pražci nebo v bezpražcovém provedení. Poměrně solidní nástroj bohužel kazila elektrika á la "precejžn čechoslovakia". Baskytara RK-BASS byla posledním typem baskytary vyrobené pod značkou Jolana. Poslední model kytary z Krnova se jmenoval RK-140 a opět to byl pokus okopírovat slavnou značku. Trochu velké, ale velice masivní a těžké tělo, krk s ebenovým hmatníkem, klasická hlava. Prostě Fender po česku. Kytara vybavená dvouzvratným vybrátem Schaller, zavřenou mechaniku od téže firmy, sestavou snímačů H-S-S a opět nepříliš zdařile zapojenou elektrikou.

Konec osmdesátých let v Hořovicích byl ve znamení modelů JANTAR a JANTAR BASS. Novinkou posledních modelů bylo to, že kytara měla kromě názvu ještě typové označení např. Jolana-Jantar DS-710 S, to dříve nebývalo. Kytara Jantar typově vycházela z předchozího modelu Onyx, měla ovšem pouze jeden dvoucívkový snímač a tím pádem i jednodušší el. zapojení. Její pouze o trochu dokonalejší sestra Jantar Bass/DB-711/ byla opět jenom další z jednoduchých baskytar. Oba modely Jantar a Jantar Bass byly poslední z typů, kdy kytara i baskytara vycházely ze stejného tvaru těla. O poznání lepší a mezi rockery oblíbená byla baskytara D-BASS. Velice zdařile okopírovaný Rickenbacker, včetně menzury 860 mm. Baskytara s průběžným krkem se vyráběla i v bezpražcovém provedení /!/ ovšem pouze pro export.

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Jestli-že v r. 1954 pan Růžička při konstruování naší první el. kytary Grazioso použil jako předlohu Fender Stratocaster 54, tak se okruh uzavřel při vývoji našich posledních el. kytar. O krnovské kytaře RK-140 jsme se již zmínili a také dva poslední modely z Hořovic nezapřou svého otce. Hlavně první z nich kytara Jolana STRAT /DS-716/ se opravdu nápadně podobá kytaře Fender Big Apple Strat. Velice poctivě vyrobená masivní kytara napodobuje Fendera téměř ve všem. Hned v zápětí následoval model Jolana Strat I.. Téměř shodná kytara, ovšem s "vylepšenou" elektrikou s nepochopitelným tlačítkovým přepínačem. Modely Strat, Strat I., RK-BASS a RK-140 byly opravdu poslední z řady Jolana.

V Hořovicích se ještě sice pokoušeli vyrobit vlastní modely RTS-24 a RTX-24. Krátce také v rámci spolupráce s firmou Kramer se v Hořovicích kompletovaly kytary s názvem Syrix (Delicia - Hořovice). Kytara Syrix šla na trh dokonce se starým označením DS-760 na přerazítkovaném záručním listu Jolana 6.11.1992 za 11 600,- korun. Druhým kompletovaným modelem byla kytara Delta (Bohemia Musico s.r.o. Hořovice).

Úplně nakonec bych se rád pro úplnost zmínil o několika zajímavých nástrojích z padesátých let. V první řadě to byly tehdy velmi populární havajské kytary CHORD, AKORD a ARIOSO. Tyto tři hodně frekventované šestistrunné nástroje později doplňovala osmistrunná "havajanka" OKTACHORD". Velice zvláštní byl v Blatné vyráběný elektrický bas ARCO, který s havajskou kytarou Arioso a kytarou Grazioso /viz 1. díl/ dostal zlatou medaili na EXPO 58 v Bruselu. Jó, bejvávalo. A to už je opravdu konec elektrických, sériově vyráběných kytar v Čechách.