První zaznamenané pokusy se snímáním a elektrickým zesilováním zvuku hudebních nástrojů spadají do 20. let 20. století, tedy do období, kdy již byly k dispozici použitelné elektronkové zesilovače a reproduktory.

Jedním z prvních tvůrců strunných hudebních nástrojů s elektrostatickým snímáním je Lloyd Allayre Loar, který se jejich konstrukcí zabýval od roku 1918 v americké firmě Gibson, kde také v roce 1923 vyrobil první kytaru s elektrostatickým snímačem - Gibson L-5 Electric. Elektrostatický snímač vlastní konstrukce sestrojil v roce 1930 také Benjamin Franklin Miessner, který prováděl pokusy s ozvučením mnoha hudebních nástrojů - klavíru, houslí, kytary, harmoniky, varhan, saxofonu, klarinetu, kotle a dalších. Na počátku 30. let experimentoval s elektrostatickým snímáním strunných nástrojů také německý konstruktér Oskar Vierling z německého Heinrich-Hertz Institutu.

K prvním nástrojům s elektrostatickými snímači patří např.:

Kytara Gibson L-5 Electric (USA): 1923
Elektrostatická zvonkohra (USA): 1925
Varhany Orgatron (USA): 1930
Miessnerovo Piano (USA): 1932
Piano Elektrochord (Německo): 1932
Kytara Vivi-tone (USA): 1934
Piano Berndhardt (Kanada): 1938
Rhodes Pre-piano (USA): 1946
Varhany Wurlitzer (USA): 1946
Piano Wurlitzer (USA): 1954

Uvedené letopočty jsou často přibližné, většinou lze obtížně určit, kdy přesně byl nástroj navržen, vyroben jako prototyp nebo uveden na trh.

Když Lloyd Loar zjistil, že elektrostatické snímače nejsou pro strunné nástroje příliš vhodné, začal ve 20. a 30. letech pracovat na vývoji snímačů elektromagnetických. První typy, užívané např. u houslí, snímaly vibrace některé části nástroje, nejčastěji kobylky, a jejich signál byl velmi slabý. Takovým snímačem byly osazeny i první komerčně dostupné elektrické kytary firmy Stromberg-Voisinet. Kolem roku 1930 vyrobil elektromagnetický snímač, jehož funkce nebyla závislá na fyzickém kontaktu s resonančním tělem nástroje, George D. Beauchamp. Na počátku 30. let sestrojil elektromagnetický snímač pro kytaru hudebník, učitel hudby a obchodník s hudebními nástroji Paul H. Tutmarc ze Seattlu. Na vývoji s ním spolupracoval mechanik Arthur „Art" J. Stimson. Na začátku roku 1931 podal patentové přihlášky na elektromagnetické snímače pro hudební nástroje Benjamin Miessner. V Německu na konci 20. let vyvinul Walther Nernst s Oskarem Vierlingem piano s elektromagnetickými snímači pro firmu Bechstein. Ve 30., 40. a 50. letech vzniklo pak postupně mnoho dalších konstrukcí a elektromagnetický princip snímání zvuku hudebních nástrojů zcela převládl nad principy ostatními.

Z prvních nástrojů s elektromagnetickým snímáním stojí za zmínku např. následující:

Elektrofonická zvonkohra (USA): 1925
Kytara Stromberg-Voisinet (USA): 1928
Piano Neo-Bechstein (Německo): 1931
Kytara Rickenbacher Frying Pan (USA): 1931
Piano Radioklavier (Německo): 1931
Elektrické housle a violoncello (Německo): 1932
Po roce 1932 se v USA objevilo mnoho dalších nástrojů - kytary, housle, mandolíny atd.
Klavír Vivitone (USA): 1934
Baskytara Audiovox Electric Bass (USA): 1935
Harmonium Free Reed Organ (Kanada): 1937
Piano Sonobel (Kanadě): 1937
Cembalo Holton (USA): 1938
Kontrabas Gibson (USA): kolem 1938
Kytara Log (USA): 1940
Pau elétrico (Brazílie): 1942
Steelkytary K&F Lap Steel (USA): 1943
Kytary Bigsby (USA): 1947
Kytary Esquire, Broadcaster, Telecaster (USA): 1948

O úplných počátcích vývoje elektromagnetického snímání u nás mám jen kusé a nedobře ověřitelné informace. Předpokládám, že někdy před rokem 1947 vytvořil první snímač pro piano Ferdinand Machálek či snad pan Macháček v Blatné. S ním se v roce 1947 nebo 1948 spojil podnikatel Ladislav Kořán, získal nedokončené piano se snímačem a založil firmu Resonet. Existují zmínky o firmě Kořán-Macháček, která v Blatné sídlila snad již před rokem 1948. Pravděpodobně to byla firma založená ve spojitosti s vývojem piana a později přeměněná na Resonet. Zda se jména Machálek a Macháček vztahují k téže osobě nebo zda se skutečně jedná o osoby různé se mi nepodařilo zjistit. Firma Resonet byla nedlouho po založení znárodněna, dostala se do finančních potíží a v roce 1953 či 1954 se stala součástí výrobního družstva Dřevokov. Pánové Macháček, Machálek i Kořán mezitím postupně firmu opustili. V Dřevokovu na dalším vývoji pracoval konstruktér Josef Růžička, který se začal věnovat konstrukci elektrických kytar. První havajské kytary Resonet se začaly vyrábět v roce 1954, v následujícím roce se pak objevily kytary Grazioso/Futurama. Pokračování vývoje našich elektrických kytar, vznik značky Jolana a další etapy jsou již zdokumentovány mnohem lépe.

Jistě by bylo na místě hledání dalších informací a zpřesnění údajů o vývoji elektrických pian a kytar u nás. V Evropském kontextu to bylo něco mimořádného, firma Resonet však nebyla první ani jediná. Zdokumentovaný je vývoj elektrifikovaných nástrojů v Německu, kde začal již koncem 20. let. Zda tam Vierling experimentoval také s elektromagnetickým ozvučením kytary, nevím, známé jsou jeho housle a violoncello z počátku 30. let, a pak piano Neo-Bechstein, na kterém pracoval s Nernstem. Piana Neo-Bechstein vyráběl i Petrof u nás. Ze stejné doby je i elektrostaticky snímané piano Elektrochord firmy Förster. V USA v té době již byly v prodeji elektrické kytary, v této oblasti měla Amerika více než 20. let náskok.